Valdek - romantická zřícenina hradu skrytá v temném lese

2015-05-08 10:17:41 | Pavlína Svobodová ©

Hrad byl postaven na západním skalnatém výběžku vrchu Beranec nad Červeným potokem, na místě původního dřevěného hradiště z 12. století. První písemná zmínka o Valdeku pochází z roku 1263 a jeho prvním držitelem byl patrně Jetřich Buzic. Jedním z významných majitelů hradu byl i potomek Jetřicha Buzice Oldřich Zajíc z Valdeka, který se pro své současníky stal vzorem bojovnosti a udatnosti. Hrad měnil majitele a postupně chátral, takže když v roce 1626 přešel do držení rodu Martiniců, už písemné prameny uvádějí, že šlo o „zámek v lese pustý“ ...

Přesto si uchoval své osobité kouzlo, které uchvátilo Karla Hynka Máchu a hrad se měl stát inspirací pro jeho další román. Poloha hradu byla vybrána strategicky mezi příbramskými stříbrnými doly a starobylým arcibiskupským městem Rokycany - a do Prahy to bylo jen 50 kilometrů. Rodu Buziců patřila zdejší brdská oblast od Jinců, Podluh a Neřešína až po město Rožmitál pod Třemšínem již od 10. století. Rod Zajíců byl jednou ze dvou větví Buziců a jeho členové zastávali významné královské posty. Purkrabí Pražského hradu Oldřich Zajíc si zdejší kraj oblíbil natolik, že zvolil za své sídlo hrad Valdek, neboť v roce 1263 se již podepisuje Oldřich Zajíc z Valdeka. Když v roce 1271 pan Oldřich a byl pochován na Ostrově v kostelíku Zvěstování Panny Marie, jeho tři synové: Oldřich II. z Valdeka, Zdislav (Zbyslav) z Třebouně a na Valdeku a probošt Budislav - se podělili o jeho velký majetek. Hradním pánem na Valdeku se stal nejmladší Zbyslav. Ten měl dva syny: Zbyška ze Záluží a Viléma, který se stal nejvýznamnější osobností tohoto rodu. Vilém Zajíc z Valdeka měl od roku 1317 na starosti výchovu kralevice Václava, pozdějšího Karla IV. Roku 1319 padl v boji proti rakouským knížatům a byl uložen do krypty kostela na Ostrově. Valdek připadl Oldřichu Zajíci ze Žebráka, pak jeho synu Oldřichu ze Zbiroha a dále jeho synu Zbyňku ze Žebráka. To však už význam rodu v království klesá a kolem roku 1340 získává Valdek rod Běškovců z Běškova. Tento rod byl s pány okolních panství ve stálých rozepřích, až tyto 10. října 1346 vyvrcholily útokem na Valdek lidmi pana Diepolta z Resenburgu (Děpolta z Rýzmberka). Hrad byl po třech dnech obléhání dobyt, vypleněn a pobořen.

Počátkem 15. století je hrad v majetku krále Václava IV. a dočkal se takové opravy, že za husitských válek je již znova oporou katolických pánů. Roku 1422 zastavil jej král Janu z Lestkova za jeho účast na obraně Karlštejna před husity. Po jeho smrti tu sídlila vdova Anna z Valdeka, pak v roce 1433 držel hrad Jeník z Mečkova, po něm roku 1437 Jan z Vrtby a koncem století zde sídlil pan Tass z Peruce. To, jak často se dočasní hradní páni měnili mělo vliv jak na jeho strategický význam, tak na jeho chátrání. Roku 1509 nastala jeho pozvolná zkáza, když Kuňata Pešík z Komárova vyplatil Valdek ze zástavy a od té doby jej držel v dědičném vlastnictví. V té době byl v hradě vystavěn druhý renesanční palác, avšak další potomkové o hrad valně nedbali (postavili si raději novou tvrz v Podluhách) a když jej Václavu Pešíku z Komárova roku 1623 za jeho účast na českém stavovském povstání proti Habsburkům zabavovali, v zápisu bylo uvedeno, že se jedná o zámek v lese pustý - Valdek řečený. Valdek a vše co k němu patřilo bylo připojeno k panství hořovickému. Panství koupil Ignác Bořita z Martinic a roku 1690 jej vyženil Jan František hrabě z Vrbna. V roce 1852 hořovické panství - včetně Valdeka - kupuje hessenský kurfiřt Friedrich Wilhelm von Hanau, který zříceninu nechal v romantickém stylu opravit a tím ji zachránil před úplným zánikem.

Po Friedrichově smrti v roce 1917 hořovická větev rodu zanikla a celé panství připadlo státu. V období první republiky získává zříceninu Valdeka do své péče Klub českých turistů, který zde u hradu v roce 1933 nechal postavit turistickou chatu. V roce 1926 byly centrální Brdy určeny pro vojenský výcvikový prostor, avšak v té době se ještě Valdek nacházel mimo toto dělostřelecké cvičiště.

V roce 1922 na hořovické panství uplatnil svůj dědický nárok kurfiřtův pravnuk kníže Heinrich von Hanau hrabě von Schaumburg (kníže Jindřich hrabě Schaumburg *1900 až +1971) a jeho rodina pak sídlila na zámku v Hořovicích až do konce II. světové války. Pak bylo panství (včetně Valdeka) na základě Benešových dekretů zkonfiskováno a připadlo státu.


Pověsti

ZLATÝ POKLAD
Na hradbách prý se tu zjevovala bílá paní. Bývalo ji vidět o půlnoci a v pravé poledne, a kdo prý jí přišel do cesty, na toho se vrhla. Hlídá ukrytý poklad, jehož částí je také zlatý stůl s dvanácti zlatými židlemi. Je to zjevení zámecké paní, kterou tu vedví roztrhli dva zločinní augustiniánští mniši. Podle jiných verzí se tato příhoda vztahuje k tzv. Studánce paní Lídy u kláštera sv. Dobrotivé. Říká se také, že poklad hlídá zakletá plačící panna chovající dětskou rakvičku. Zjevuje se jen v jistých dobách a určitým lidem. Zjevovala se tu také černá paní. K oběma přízrakům se váží pověsti o jejich možném vysvobození. Bílou paní mohl vysvobodit jen ryšavý kněz z kláštera sv. Dobrotivé.

VALDEK
Romantická zřícenina hradu skrytá v temném lese nad skalnatou roklí, jíž vytéká z hlubin brdských hor Červený potok. V hradní kapli bývala přechovávána zázračná soška Panny Marie. Souvisí s pověstí o tajemném nočním „únosu“ pana Oldřicha Zajíce z Valdeka, jehož dva podivní cizinci přenesli z hradního nádvoří „vzduchem na křídlech větru“ na vzdálenou lesní louku a tam mu představili překrásnou pannu v zářící kouli, která ho požádala o postavení kláštera. Zřejmě šlo o zážitek v astrální dimenzi. Bývá však také vykládán jako setkání s mimozemšťany. Podle pověsti se však dodnes poledne a o půlnoci ve zříceninách Valdeka zjevuje bílá a černá paní.

Pavlína Svobodová ©