Ministři Stropnický a Brabec v Brdech osadili první rozcestník
2016-06-20 10:37:58 | Mgr. Jaroslav Hodrment ©
Vzhledem k tomu, jak dlouho trvalo samotné projednávání turistických tras v Brdech, je páteční slavnostní osazení prvního rozcestníku dobrým znamením. Letošní práce Klubu českých turistů, s oficiálním požehnáním ministrů, tak mohla být konečně odstartována. Letos bude v Brdech označeno přibližně 70 km tras.
Ministr Stropnický pracuje, ministr Richard Brabec (vpravo) a předseda Rady značení Klubu českých turistů Karel Markvart (vlevo) asistují.
(Foto Mgr. Jaroslav Hodrment ©)
Noví brdští turisté evidentně bloudí. Na mapách, které mají k dispozici, dosud turistické trasy ve vnitřních Brdech označeny nejsou. V mapových podkladech nejsou často ani správně rozlišeny lesní cesty existující a průchozí od těch již zarostlých a neprůchozích.
To je pro brdské prvoturisty poměrně zapeklitá záležitost. Není se tedy co divit, že jsem na Jordánské cestě (v terénu dosud neoznačena) potkal skupinku cyklistů z Varnsdorfu, kteří se pokoušeli prodrat neupravenou, zarostlou a zabahněnou zkratkou k Houpáku (od Alianky z Jordánské odbočka vlevo). Celkem logicky, protože podle mapy je to nejkratší cesta z Alianky k Houpáku. Orientovali se tedy podle mapy dobře, jen terén tomu tak trochu neodpovídal.
Další skupinka domažlických cyklistů při cestě ze Strašic k Padrťským rybníkům zabloudila a dle jejich slov se dostala někam až k Pražské lince. Tak to si trochu zajeli, naštěstí jim to náladu nezkazilo. Naopak, v Brdech se jim velmi líbilo.
Na Houpáku ke mně přišel člověk s evidentně moravským dialektem. Cesta z Brna mu trvala 3,20 hodin. S rodinou si přišel poprvé prohlédnout Brdy.
V této souvislosti je třeba pochválit Vojenské lesy a statky. Jejich značení lesních cest pomocí standardních orientačních tabulek, na kterých evidentně dále pracují a vznikají nové a nové, je často jedinou orientací v Brdech. Někdy ale není jasné, kde cesta začíná či končí - jako je tomu například v případě Čihadelské a proti běžící Dřevěnce (rozhraní cest je na Carvánce?).
Velmi negativně působí fakt, že na okrajích Chráněné krajinné oblasti Brdy ještě vidíme informační tabule bývalého Vojenského újezdu Brdy, po takřka šesti měsících od jeho zániku. A to i na velmi navštěvovaných místech, jako je počátek Planýrky v Nepomuku nebo na strašickém parkovišti ke Třítrubeckému zámečku. V Nepomuku je dokonce ještě avizováno, že cyklisté po cyklotrase smějí jezdit jen o sobotách, nedělích a svátcích. Z čehož byli například cykloturisté z Varnsdorfu rozladěni a snažili se to "nějak objet". Toto "zanedbání" příslušných míst nelze nazvat jinak než naprostou ignorancí a šlendriánem.
Staré a nové "myšlení"
Bohužel musím konstatovat, že se stále ještě setkáváme s velkou nevolí některých "domorodců". Ti se na nově vzniklou Chráněnou krajinnou oblast Brdy dívají s nechutí. "Vzali nám průkazky na vstup do prostoru a kdybyste viděl, co odpadů turisté do Brd navážejí, to byste se z toho pos...," lamentoval nedávno jeden takový spravedlivě rozhořčený v Ohrazenici a to před zraky vyděšených turistů.
Pominu brdské "dálnice", jako je například Dobrotivská nebo Nepomucká cesta, tedy okrajové cyklotrasy přístupné již před otevřením CHKO. Zde potkáte hlavně cyklisty, kteří jsou místními nazýváni pro svou pestrobarevnou výbavu "papouškové". Tento druh VIP cyklistů patrně potkáte ve všech CHKO. Nic proti jejich stylu.
Ve vyšších nadmořských výškách se však setkáte spíše s turisty se skutečným zájmem o pobyt v přírodě, nadšence, kteří jsou našimi Brdy okouzleni. A ti se podle mých dosavadních zkušeností chovají k přírodě slušně. Ostatně, nebylo by od věci na podzim zorganizovat v Brdech nějakou úklidovou akci. Dobrovolníků by se jistě našlo mnoho.
Brdy, před rokem 1926 a po roce 2015, byly a budou vyhledávanou turistickou oblastí. To je prostě realita. Záleží jen na nás, jak se k tomuto faktu postavíme. Nikomu neberu jeho názor, ale domnívám se, že pouhé lamentování a pouhá nostalgie po minulém režimu vojenských Brd a protekčních povolenek našim Brdům v současné situaci nepomůže, spíše uškodí.
Mgr. Jaroslav Hodrment ©