Carvánka na náhorní planině Toku

2017-03-01 08:53:42 | Mgr. Jaroslav Hodrment ©

Carvánka (cca 850 m) patří v Brdech k nejznámějším místům, která nejspíš navštívíme, když zamíříme na nejvyšší horu Brd - Tok (865 m). Louka nedaleko vrcholu, ohraničená lesem, malá lovecká bouda s teráskou, studánka, rybníček a vzpomínka na původní hájovnu - před časem nejvyšší obydlené místo v Čechách, nepočítáme-li příhraniční hory.

Vrcholová partie Toku nemá dramatický sklon. Spíše se jedná o rozsáhlou náhorní planinu, částečně pokrytou lesem, z části bezlesím, zejména v prostoru bývalé dopadové plochy. Nedaleko vrcholu, asi 400 m jihozápadním směrem, však najdeme typickou horskou louku, obklopenou vzrostlým lesem. V jejím středu stojí malá lovecká bouda, západně se leskne obdélníkový rybníček, dále za ním nalezneme zbytky původní hájovny.

Carvánka je v roce 1893 zmiňována v Průvodci po Příbrami a okolí, který popisuje cestu od Kloboučku na Tok, dříve zvaný také "Vysoký Tok" či "Velký Tok", takto: "Odtud stále pěšinou ohromnými balvany slepencovými, zkamenělé řece neb rozmetanému valu podobnými, stoupáme kolem osamělé myslivny Carvánky na vrchol Toku, lesy tak pokrytý, že vyhlídka z něho jest nepatrná (jen zámek Zbirožský)".

Carvánku odjakživa obývali hajní, lovci, lesní dělníci nebo uhlíři. Občerstvení, odpočinek a někdy i nocleh zde ovšem nacházeli také rakouskouherští a prvorepublikoví turisté. O tom mimo jiné svědčí vyprávění poslední obyvatelky carvánecké hájenky paní Růženy Boučkové: "V létě zas přicházeli turisté a skauti. Jednu takovou skupinu asi dvaceti mladých lidí zastihl takový lijavec, že promokli až na kůži. Tedy jsme zatopili v pokoji pro hosty, natahali tam šňůry, šatstvo rozvěsili, tak se ti všichni dali zase do pořádku. Při odchodu měli víc štěstí, to už bylo zase krásně." (Jan Čáka, Střední Brdy, krajina neznámá, 1998)

I dnes je Carvánka, díky své poloze nedaleko nejvyšší hory Brd, místem odpočinku brdských poutníků. Někteří zde nocují, jen tak ve spacáku, pod širákem nebo na lavici pod stříškou verandy lovecké boudy.

Mgr. Jaroslav Hodrment ©